14:00 – 15:30

Úvodní přednáška: Barbara Kirshenblatt-Gimblett: Vystavování historie, vytváření historie: nadnárodní pohledy

Během posledních deseti let došlo v oboru muzejnictví k paradigmatickému posunu – sice ne všude, ale tento posun byl dostatečně výrazný na to, aby přiměl ICOM k nové definici pojmu „muzeum“, kde by tento posun byl zohledněn. Odložení rozhodnutí o navrhované nové definici tohoto pojmu odráží rozdělení na „tradiční“ a „moderní“ muzea a rozdíly v jejich poslání, hodnotách, zaměření a kontextu. V dnešním Polsku stát spíše preferuje „tradiční muzea“, která prezentují konsensuální koncepci v souladu se státní politikou dějin, než „moderní muzea“, například Muzeum POLIN, kde je historie výchozím bodem k debatě. Tento příspěvek bude zkoumat nová muzea a výstavy se zaměřením na historii především v Polsku, Německu a USA, zejména pak ta, která historii nejen vystavují, ale také vytvářejí.

Záznam přednášky v anglickém jazyce
Záznam přednášky v českém jazyce

16:00 – 17:30

Muzea v pohybu

Podobně jako se mění zájem o minulost ve veřejném prostoru, transformuje se i podoba muzeí a vystavování. Některé změny vychází ze snahy managementu muzeí o větší atraktivitu pro současné návštěvníky, v některých případech jde o rozhodnutí související s politikou paměti a někdy jde spíše o důsledky větších celospolečenských pohybů. Panel příspěvků mapujících změny v české a evropské muzejní krajině slibuje podnětnou diskuzi i o obecnějších problémech a trendech v současných muzeích a expozicích.

Záznam panelu

Moderátor: Čeněk Pýcha

Vojtěch Kyncl, Historický ústav AV ČR, v. v. i.
Nepohodlné moderní dějiny
Kauza Lidice a výklad dějin v moderních muzeích ukázaly slabiny veřejného zájmu o poznání vlastní minulosti. Ty jsou ovlivněny jak politickými vlivy (komunistický versus nacionalistický), tak možným generačním vnímáním, v němž se střetává úcta k „nedotknutelné“ tradici s moderním porozuměním společenského dění v době diktatury. Doplněná lidická žena židovského původu se tak stala na pár týdnů středobodem moderních dějin – jejich interpretace, dezinterpretace, politiky. Jako autor návrhu nové budovy a expozice Národní kulturní památky Zámeček v Pardubicích, která se bezprostředně týká období nacistické diktatury a stanného práva po atentátu na Reinharda Heydricha, představím úskalí stavby v jednotlivých fázích od námětu budovy, přes libreto expozice po zahájení stavby a „problematické“ otázky expozice. Byla kauza Lidice utužením hranic akceptovatelného, nebo probourala možnosti dalšího výkladu byť i nepohodlných dějin každodennosti válečné i poválečné společnosti? Více

Václav Sixta, ÚSTR
Muzea v rekonstrukci
Muzea obvykle zkoumáme, když jsou otevřená a naplněná výstavami a návštěvníky. Co se ale stane, když začneme zkoumat muzea v situaci, kdy jsou prázdná – když procházejí rekonstrukcí? Příspěvek, založený na výzkumu proměn českých historických expozic po roce 1989, ukáže na několika případech, jak se proměňovalo vystavování dějin v posledních 30 letech. Nejdříve se pokusím identifikovat faktory, které měly vliv na proces rekonstrukce a tedy i na podobu nově vzniklých expozic. Jaké zájmy a pojetí muzea se splétají v procesu rekonstrukce expozic? A jsou viditelné návštěvníkům v obsahu nových expozic? Na závěr nabídnu reflexi důsledků tohoto přístupu ke zkoumání muzeí. Jaké místo má takovýto typ výzkumu mezi dějinami muzeí a museum studies? Může mít tento přístup vliv i do muzejní a návštěvnické praxe? Více

Marta Harasimowicz, Ústav českých dějin FF UK
Když se společná zkušenost stává historií. Vybrané příklady výstavní prezentace nejnovějších dějin v bývalé Jugoslávii a Polsku
Proces muzealizace minulosti se ze své podstaty opírá o princip selekce, kdy kurátor arbitrárně rozhoduje, která část kulturního dědictví (chápaná jak v rovině konkrétních artefaktů, tak i obecných témat) bude zpracována pro účely jejího uchování a případné výstavní prezentace. Onen proces se zároveň zpravidla odehrává v napětí mezi odborným pohledem a očekáváními veřejnosti. Je to tím viditelnější v případě témat ze soudobých dějin, jejichž muzejní prezentace je konfrontována s osobní pamětí návštěvníků, jejich sentimenty a resentimenty, a mnohdy i aktuální politickou situací. Příspěvek se zaměří na analýzu vybraných příkladů muzejní prezentace nejnovějších dějin. Na konkrétních stálých expozicích a krátkodobých výstavách v bývalé Jugoslávii a Polsku budeme sledovat, jakou roli v procesu muzealizace soudobých dějin hraje práce s osobní pamětí návštěvníka, jak se odráží v konstrukci jednotlivých libret a jaké komunikační prostředky jsou pro tento účel muzejními institucemi využívány. Více

Karolína Bukovská, Freie Universität Berlin
Z náměstí do muzea. Jak vystavovat sochy a pomníky postavené mezi lety 1948–1989?
V dubnu 2020 byla v Praze odstraněna socha maršála Koněva a poté umístěna do depozitáře plánovaného Muzea paměti 20. století. Nový přírůstek do sbírky nedávno zaznamenalo i Muzeum Českého krasu v Berouně, když od městyse Komárov obdrželo sochu Stalina. Tyto pomníky budou v budoucnu zřejmě znovu vztyčeny, tentokrát coby muzejní exponáty. Jak by „druhý život“ monumentů komunistického režimu mohl vypadat? Odpověď na tuto otázku budu hledat v zahraničí (Bulharsko, Litva, Německo, Maďarsko, Rusko). Ve svém příspěvku představím vybrané příklady muzejních projektů, v rámci nichž jsou vystavovány sochy a pomníky z období komunistické diktatury, které byly po roce 1989/1990 z veřejného prostoru odstraněny. Na základě srovnání a zhodnocení těchto expozic se pokusím zamyslet nad tím, jaký potenciál muzealizace odstraněných soch a pomníků nabízí a v čem naopak spočívá její úskalí. Pohled na zahraniční praxi by měl posloužit jako podklad pro diskuzi na danou problematiku v českém kontextu. Více

Libor Jůn, Národní muzeum
Moderní dějiny - zmar českého muzejnictví?
Česká muzea ve 20. století absolvovala nejen zajímavý, ale i úspěšný rozvoj. Ať již se jednalo o podniky soukromé nebo státní. Prakticky vždy však byla nucena se vyrovnat s mocenskými a ideologickými zásahy. Ty se snažily využít muzejní práci pro potvrzení legitimity toho či onoho systému. To se odrazilo i v nekoncepčním prosazování témat z moderních dějin do muzeí. Dokážeme toto nyní překonat? Více

10:00 – 11:30

V centru pozornosti muzea: aktuální problémy vystavování soudobých dějin v muzeích

Účastníci diskuzního panelu se budou v moderované diskusi zabývat zejména aktuálním stavem prezentování soudobých dějin v muzeích na národní i regionální úrovni. Vyjádří se k diskusi o nových definicích muzea a pokusí se pojmenovat trendy v architektuře muzeí a scénografii expozic, ale i obtíže, které jsou s prezentací soudobých dějin spojeny, včetně využívání moderních technologií ve výstavnictví. Jedním z témat bude připravovaná generální konference ICOM v roce 2022 v Praze a její možné podněty pro rozvoj českého muzejnictví.

Záznam diskuze

Moderátoři: Jakub Jareš a Iva Vachková

Martina Lehmannová (ICOM)
Alena Petruželková (Památník národního písemnictví)
Petr Chlebec (Centrum kultury a vzdělávání Blatná, Městské muzeum Blatná)

14:00 – 15:30

Inventura paměti aneb Čeho jsme byli svědky a kam jsme pokročili od DVP 2018

Jak vzpomínáme? Panel nabídne analýzy aktuálních kauz, diskusí a mediálních prezentací našich dějin. Uděláme inventuru české paměti na příkladech druhé světové války i sametové revoluce. Současně se ohlédneme za událostmi dělícími nás od minulé konference.

Záznam panelu

Moderátorka: Terezie Vávrová

David Klimeš, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, FSV UK
Kdo tu debatuje o 8. květnu? Vývoj informačních zdrojů v médiích na příkladu jednoho výročí
Historická výročí jsou významnou mediální událostí, kdy se setkává historický výzkum, aktuální politická interpretace a logika mediální produkce. Během minulého století mediální interpretace historie často podléhala moci (Končelík, Večera, Orság: Dějiny českých médií 20. století). Po roce 1989 v demokratické společnosti historické události nabývají ve veřejném prostoru různých interpretací (např. Činátl, Mervart, Najbert: Podoby československé normalizace). Studie si klade za cíl nikoliv přinést nové poznatky o osvobození Československa, ale s využitím sociologie zdrojů (Trampota, Vojtěchovská: Metody výzkumu médií) popsat, jak se proměňuje zastoupení aktérů při připomínce 8. května po roce 1989. V jakých souvislostech se média více obracela na historiky, kdy požadovala interpretace od politiků a kdy větší prostor dostali pamětníci? Obsahová analýza může přinést důležité otázky i do budoucna, jakým způsobem si vlastně chceme v médiích připomínat uzlové body naší historické paměti. Více

Štěpán Truhlařík, FF UK
"Děláme věci a věci jsou super". Mediální strategie vzpomínání na sametovou revoluci
Podzim minulého roku se nesl ve znamení událostí oslavujících třicetileté výročí od pádu komunistického režimu. Hlavním organizátorem těchto oslav se již po několikáté stal Festival svobody, jehož cílem je nadále udržovat a předávat odkaz 17. listopadu. V příspěvku ukážu, že tento odkaz je pevně usazen do zdánlivě postpolitického liberálně-nacionálního mýtu o roce 1989, který je ovšem Úzce spjat se současnou liberální politickou identitou. S tím souvisí i představa otevřeného společenství, které sebe samo vnímá v exkluzivní kategorii „slušného člověka“, jenž je součástí vítězného narativu o sametové revoluci. Takovýto výklad lze sledovat napříč veřejným prostorem – v divadelních představeních, hudebních videoklipech nebo reklamách soukromých firem. V příspěvku se zaměřím na marketing Festivalu svobody a zejména pak na oslavy během Korza Národní. 17. listopad se stal projekčním plátnem hodnot dnešní společnosti a já se pokusím rozklíčovat, o jaké hodnoty se vlastně jedná. Více

Martin Babička, University of Oxford, Velká Británie
„Roky nespoutané svobody“. Dějiny po roce 1989 v českém veřejném prostoru
První dekáda po roce 1989 se dostává do středu zájmu nejen historiografie, ale i populární kultury. Hitem posledních Vánoc se tak stala třeba i kniha Devadesátky Johany Fundové. Selektivní a implicitně politický příběh o „nespoutané svobodě“ je komerčně Úspěšným, široce sdíleným, ale ne jediným narativem ve veřejném prostoru. Příspěvek proto analyzuje podoby vzpomínání na 90. léta v současné české společnosti a narativy, které se o nich vytváří. Zaměřuje se především na televizní populární kulturu a dále na fenomén vytváření, sdílení a případné komodifikace obsahu na internetu a v tisku. Příspěvek se dále zamýšlí nad tím, která témata, aktéry, problémy či kontroverze ustalující narativy o 90. letech pomíjejí a proč. Na základě pilotní praxe ale zároveň hledá způsoby, jak překonat kritický historický pohled na nekritické vzpomínání a afektivní zájem o tuto dobu produktivně využít ve výuce a spekulativně i v dalších populárních formách. Více

Ondřej Slačálek, Ústav politologie FF UK
Historie v úpadku
Příspěvek se zaměří na to, jakým způsobem jsou ve veřejném prostoru prezentovány diskurzy úpadku civilizace (tzv. deklinismus) a jak se v této prezentaci protíná role historika s rolí veřejného intelektuála. Zaměří se na tři autory, kteří ve veřejném prostoru bývají označováni jako osoby s (byť zpochybňovanou) pozicí odborníků na minulost: egyptologa Miroslava Bártu, historika Martina Kováře a spisovatele Vlastimila Vondrušku. Bude analyzovat jejich vystupování a přijímání v masmédiích, rekonstruovat hlavní figury deklinistického diskurzu i rozdíly v prezentačních strategiích u jednotlivých autorů a v jejich mediálním přijetí. Více

10:00 – 11:30

Inventura paměti II

Jak vzpomínáme? V pokračování inventury české paměti rozebereme z různého pohledu prominentní paměťové kauzy. Mediálně vděčné kauzy doplníme i méně viditelnou, ale o to důležitější otázkou po zpřístupnění kostelů jako míst k vystavování.

Záznam panelu

Moderátor: Václav Sixta

Jan Kremer, Centrum medievistických studií, FLÚ AV ČR a Pedagogická fakulta UK
Zažít český středověk: Digitální hry jako historie
Oceňovaná hra Kingdom Come: Deliverance líčí příběh odehrávající se v Posázaví během roku 1403. Dva miliony prodaných jednotek potvrdily světový věhlas titulu a učinily z něj zdaleka nejÚspěšnější médium tematizující starší středoevropské dějiny. Již před dokončením však hru provázely mediální kontroverze týkající se jejího tvůrce Daniela Vávry i deklarovaných nároků na realističnost. Roku 2018 zkritizovala stereotypy ve hře brněnská medievistka Klára Hübner, na kterou v dubnu 2020 zareagoval Daniel Vávra. Jeho polemické video na serveru YouTube získalo během měsíce 120 tisíc zhlédnutí a mnoho uživatelů jej sdílelo na sociálních sítích. I když spor minul tradiční média, stal se nejdiskutovanějším tématem týkajícím se dějin ve veřejném prostoru. Příspěvek chápe historické digitální hry jako reprezentace minulosti a na příkladu Kingdom Come zkoumá specifické postupy, kterými jsou konstruovány. Analyzuje přístupy historiků ke hrám a hráčů k historii v kontextu české kultury vzpomínání. Více

Michal Sklenář, ÚSTR
Kostely pro výstavy? Římskokatolické sakrální stavby jako součást či kulisa výstavních projektů – příklady z českého prostředí na začátku 21. století
Příspěvek se zaměřuje na tři strategie, díky nimž se sakrální objekty mají (znovu) stávat společensky akceptovanou součástí kulturního dědictví; fokus zužuje na římskokatolickou církev v ČR na začátku 21. století. V úvodu se věnuje přítomnosti umění církevní provenience v muzeích a galeriích, pokračuje strategiemi. 1) K programu Noci kostelů často patří komentované prohlídky a výstavy, průvodci a kurátory se stávají členové příslušné komunity věřících. 2) Dochází k pokusům využít koncept místně specifického umění (site-specific art). Příležitostné instalace i stálé expozice směřují k obnově zchátralých staveb v pohraničí, obdobně se pracuje s postními plátny. 3) Ve vojenském újezdu Hradiště má vzniknout novostavba kostela propojujícího poutní místo Doupovských hor, realizaci návštěvníky či památník. Závěrečná analýza poukáže na vztah k sakralitě jako jeden ze zdrojů vnitrocírkevních tenzí a na pokyny Papežské rady pro kulturu k novému využití „někdejších sakrálních památek“ z r. 2018. Více

Jaroslav Šebek, HIÚ AV ČR v.v.i.
Mariánský sloup jako odraz českých minulostí?
Tématem příspěvku budou především diskuse ve veřejném prostoru, které se týkaly a týkají Mariánského sloupu, a to z hlediska událostí vedoucích k jeho stržení v roce 1918. Ještě před svým stržením byl předmětem polemik, které se pochopitelně dále prohloubily po jeho pádu. Lze říci, že diskuse o jeho pádu a příčinách, které k němu vedly, se staly svým způsobem referenčním bodem, od něhož se odvozovaly a tematizovaly konflikty mezi částí (nejen) českého katolického milieu a nekatolické části společnosti, a to zejména v demokratických podmínkách takové diskuse, tedy jednak v meziválečném období a jednak, možná ještě s větší intenzitou, v době po roce 1989.
Zdrojem sporů není podle mého názoru tolik samotný akt stržení sloupu, jako skutečnost, že se svým způsobem jednalo a jedná také o polemiku dvou konkurenčních pohledů na českou minulost, tedy konzervativní variantu, která se pak střetává především s Palackého koncepcí českých dějin, v níž je hlavní osou husitství, kolem něhož se vytváří český národní příběh a prezentovaný obraz české minulosti. Více

Jaroslav Najbert, ÚSTR
„Proč jsme jí věřili?“ Svědectví pamětníka v soudobé historické kultuře
Svědectví pamětníků tragických událostí se v uplynulých dvou dekádách stala běžnou součástí vzdělávacích aktivit ve školách, veřejném prostoru i v médiích. Zvykli jsme si, že pamětník se v mnoha případech stával hlavním zdrojem poznání a současně poučení z minulosti. V letních měsících roku 2019 zasáhla média kauza zpochybnění pravdivosti svědectví poslední české přeživší gulagu Věry Sosnarové. Cílem příspěvku je využít této kauzy k rekonstrukci toho, jakým způsobem se v české soudobé historické kultuře vytvářela autorita a stvrzovala pravdivost pamětnického vyprávění. Zaměříme se současně na techniky, jak v souladu s principy historické gramotnosti rozvíjet u žáků v rámci dějepisného výuky od vzpomínek kritický odstup. Více

16:00-17:00

Prezentace knihy Třetí odboj v didaktické perspektivě

Protikomunistická rezistence v 50. letech 20. století je fenomén, který se týká nejen minulosti, ale i současnosti. Na jedné straně je historický výzkum stále v počátcích, na straně druhé je pojem “třetí odboj” opředen řadou mýtů a průběžně je předmětem konfliktů ve veřejném prostoru. Pozice školy je v těchto sporech obzvláště obtížná, protože musí zvládat oba tyto nároky: podporovat kritické tázání žáků a studentů a zároveň je orientovat k hodnotovému rámci, jehož součástí je respekt vůči boji s totalitou. Vydání knihy Třetí odboj v didaktické perspektivě je příležitostí přemýšlet o třetím odboji a o jeho dobové i současné roli.

Záznam prezentace

14:00 – 15:30

Různorodé památky, stejné problémy?

Panel nabídne kombinaci příspěvků, které si kladou otázky upozorňující na různé definice, charakter, prezentaci i percepci památek, vycházejí z teoretických úvah i terénních pozorování. Čí minulost poznávají návštěvníci českých hradů a zámků? Jak se liší cíle a formy prezentace benediktinských klášterů v ČR a v Rakousku? Proč máme či nemáme odvahu chránit poválečnou architekturu a stavby socialismu zvláště?

Záznam panelu

Moderátor: Michal Sklenář

Miroslav Pavel, FA ČVUT v Praze
Veřejně tajná, prominentně obyčejná a nenávistně zapomenutá - ústředí KSČ
Na pozadí vývoje společnosti jako sociokulturního systému se objevují a zanikají různé typy budov, které se pak s odstupem času stávají pro danou epochu symptomatické. Okresní a krajské výbory KSČ ze 70. a 80. let 20. století představují bezesporu svébytnou kategorii v dějinách české architektury období 1948 až 1989. Ačkoliv vznikaly na popud z nejvyšších míst, v těsné blízkosti historických center a s do sebe zahleděnou něhou, nedochovalo se o nich mnoho informací a po sametové revoluci upadly v zapomnění. Střední generace na ně nechce vzpomínat, mladší netuší, co představovaly. Budovy výborů KSČ jsou tak prominentními svědky doby, kteří však žijí v utajení. Příspěvek se proto snaží fenomén normalizačních sídel KSČ nově nahlédnout, představit jejich typologii i konkrétní případové studie, které se zaobírají genezí daných projektů (asanace historického centra, výběr lokace, vývoj architektonického návrhu, následné využití). Ptá se po skutečné angažovanosti této architektury a jejím dnešním obraze i využití. Více

Petr Vorlík, FA ČVUT v Praze
Poválečná architektura a úhel pohledu
Prezentace a interpretace naší poválečné architektury vyvolává zajímavé metodické otázky. Jakým způsobem zohlednit společenský, hospodářský a institucionální kontext, ve kterém stavby vznikaly, a zároveň nepřehlížet osobní ambice tvůrců? Jak vědomě pracovat s návštěvníkem/čtenářem a jeho osobní zkušeností z éry pozdního socialismu nebo naopak s absencí paměťových stop u narozených po revoluci? Více

Eva Richtrová, Seminář dějin umění FF MU, Brno
Benediktinské kláštery v ČR a Rakousku mezi muzeem, turistickou atrakcí a kontemplací
K otevírání klášterních budov turistům vedou zejména ekonomické důvody. To platí pro českomoravské i pro rakouské benediktiny. Způsoby prezentace vlastních dějin v prostorách klášterů jsou na Moravě i v Čechách silně zatíženy dědictvím komunismu i 90. let. Kláštery působí jako „neživé“ památky, jejich církevní charakter je potlačen. K vidění jsou muzejní expozice a výstavy, jejichž náplň s dějinami domu nesouvisí (Rajhrad – Památník písemnictví na Moravě) nebo je dům, neosazen řeholní komunitou, prezentován jako turistický cíl na úrovni hradů a zámků a řeholníci zmiňováni jako ti, jimž budova „kdysi“ patřila (Broumov). Důsledky „konzumace“ takto podaných informací laickou veřejností jsou nasnadě. Rakouské kláštery, sdružené v organizaci Klösterreich, dbají na spojení prezentace svých dějin a kulturních sbírek s informacemi o řeholním životě a nabídkami kontemplativních pobytů. Ekonomickému úspěchu v oblasti turismu jdou však někdy diskutabilně naproti (Melk – vikingské výletní plavby). Více

Michal Kurz, Masarykův ústav a Archiv AV ČR, Praha
Naše nebo cizí? Vystavování dějin v interiérech českých zámků
Mimořádně početný soubor veřejnosti zpřístupněných zámků představuje populární jev, který výrazně a dlouhodobě spoluutváří historické povědomí české společnosti. Příspěvek se pokusí zachytit hlavní tendence, které se od sklonku 40. let 20. století promítaly (a často dodnes promítají) do způsobů instalace zámeckých expozic a do zaměření průvodcovských výkladů. Odbornou interpretaci i návštěvnickou recepci interiérů těchto historických objektů lze nahlížet jako součást specifického procesu kódování, přivlastňování a re/prezentace dějin. Z jakých potřeb a funkcí tento tuzemský fenomén vyrůstá a které myšlenkové zdroje v sobě mísí? Co spojuje české zámky s muzei, v čem se od nich naopak odlišují? A čí minulost návštěvníci ve zdejších sálech a salonech vlastně poznávají? Více

16:15 – 17.00

Představení katalogu k výstavě ReporTvář Julia Fučíka

Proč se Julius Fučík stal kultovním socialistickým hrdinou protifašistického odboje? Jak byla jeho Reportáž, psaná na oprátce čtena a jak ji můžeme číst dnes? Fučík jako pomalu vyhasínající místo paměti může představovat bezpečný příklad debaty nad relikty socialismu. Diskutovat budou literární vědec Pavel Janáček a autoři výstavy a katalogu ReporTvář Julia Fučíka z Ústavu pro studium totalitních režimů a Národního muzea.

Záznam panelu

10:00 – 11:30

Dějiny na zámku

Expozice památkového objektu je do určité míry produktem rozvoje turismu. Vede k vytváření zámeckých či hradních expozic a jejich zpřístupnění široké veřejnosti. Zůstává a zůstane základním kamenem návštěvy komentovaná prohlídka s průvodcem?

Záznam panelu

Moderátor: Josef Märc

Lucie Budirská, Národní památkový ústav, státní zámek Vimperk
„A nalevo můžete vidět... " Mají komentované prohlídky památek stále co přinést?
Komentované prohlídky památek jsou dlouhou a výjimečnou českou tradicí. Mají však stále co nabídnout i v 21. století? V době, kdy je možné pracovat s volnými prohlídkami, audio průvodci či dokonce s nedohlednými možnostmi digitálních technologií? Debata o tom, zda prohlídky s průvodcem stále patří mezi způsoby, jakými bychom měli prezentovat naše kulturní dědictví, se však až příliš často dostává od argumentů k osobním dojmům z prohlídek. Chybějící ekonomický, marketingový či didaktický úhel pohledu se pokusí přinést tento příspěvek. Výsledek této debaty bude totiž nesmírně důležitý pro to, jakým způsobem chceme a budeme kulturní dědictví široké populaci prezentovat, a jak se ona bude ke kulturnímu dědictví v budoucnu stavět. Více

Kateřina Dryáková, Kateřina Sládková, Národní památkový ústav
Přežijí prohlídky s průvodci? Výsledky výzkumu návštěvníků památkových objektů
V době moderních technologií a nesčetných možností trávení volného času by se mohlo zdát, že tradiční průvodcovská služba na památkách nesplňuje očekávání dnešních návštěvníků. Je tomu opravdu tak? Proč lidé památky navštěvují a podle jakých kritérií si je vybírají? Upřednostňují klasické či individuální prohlídky? Jaké nároky jsou kladeny na průvodce? Odpovědi na tyto otázky nabízí výsledky průzkumu, který proběhl v červnu až září 2019 mezi návštěvníky 22 památkových objektů ve správě NPÚ. Závěry dotazníkového šetření na reprezentativním vzorku 3 400 respondentů mohou být inspirací pro zkvalitnění prohlídek či pro průvodcovské služby ve státním i soukromém sektoru. Krátce bude také zmíněn průzkum, který analyzoval podněty návštěvníků památek na sociálních sítích. Více

Markéta Kouřilová, NPÚ, ÚPS v Kroměříži, Státní zámek Raduň, Kroměříž
Strach z prázdnoty… Zámek bez mobiliáře – fikce, nebo nová forma prezentace?
Příspěvek hledá odpovědi na otázku, jakým způsobem prezentovat/interpretovat instalovaný objekt, Státní zámek Raduň, který má jistá specifika. Z mobiliáře se dochovalo torzo, zpřístupněn byl za zvláštních okolností v r. 1984. Instalace je postavena na předmětech jiných zámků, dále na zápůjčkách od soukromých osob, ale převážně na artefaktech, jež byly získávány dlouhodobou akviziční činností. Prezentace šlechtického stylu života je pozitivně přijímána návštěvníky, interpretace ale může vzbuzovat dojem, že se nacházejí v autentickém prostředí posledních majitelů zámku. Nabízí se otázky: jak formulovat průvodcovský text, aby bylo jasné, co je ilustrace původního prostředí a co autentické, hlavně, jak pracovat s původními (stavebními) relikty, aby nezanikly, nezůstaly v pozadí? Má smysl instalaci redukovat, „provzdušnit“? Máme klást větší důraz na autenticitu a zbavit návštěvníka dojmu „zabydleného domu“? Lze problém vyřešit de-instalací, nebo je východiskem re-interpretace průvodcovských textů? Více

16:00 – 17.00

Prezentace knihy Jak vystavujeme soudobé dějiny. Muzeum v diskuzi

Zveme na představení knihy Jak vystavujeme soudobé dějiny. Muzeum v diskuzi. Kniha vychází v edici Po válce Nakladatelství Lidové noviny a přináší vhled do současnosti i minulosti českých muzeí a do toho, jak vystavují soudobé dějiny. Její součástí jsou překlady zahraničních textů a přepisy diskuzí, které mohou nabídnout inspirace kurátorům, historikům i návštěvníkům muzeí. Nad čerstvě vydanou knihou budeme diskutovat o tom, zda lze o muzeích mluvit jako o katalyzátorech či inkubátorech myšlenek a o jejich budoucnosti. Kromě autorů Jakuba Jareše, Čeňka Pýchy a Václava Sixty jako hosté vystoupí Dušan Buran ze Slovenské národní galerie a Nina Wančová z FF UK. Moderuje Kamil Činátl z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Záznam prezentace

14:00 – 15:30

Přednáška: Robert Stradling: Multiperspektivita prostřednictvím sad pramenů

Poznávání historie skrze badatelský přístup založený na práci s prameny klade velké nároky na výběr a způsob prezentace historického materiálu nejen pro žáky, ale též pro vzdělavatele samotné. Přednáška naznačí způsob, jakým se vyrovnat s nutnou redukcí a zachovat přitom klíčové vzdělávací a poznávací principy. Zvláštní pozornost bude věnována multiperspektivitě, tedy znalosti různých dobových pohledů jednotlivých aktérů historických dějů.

Záznam přednášky v anglickém jazyce

Záznam přednášky v českém jazyce

16:00 – 17:30

Kurátorské principy ve vzdělávání

Doby, kdy učitel (muzejní pedagog, didaktik) byl jen moderátorem historické pravdy obsažené v učebnici dějepisu (libretu výstavy, expozice), pomalu odcházejí do minulosti. V současné době se po vzdělavateli žádá aktivní přístup k edukaci, založený mj. i na didaktické analýze historických témat a výběru vhodného učiva. V rámci tohoto bloku budeme diskutovat tuto “kurátorskou” roli učitele či jiného vzdělavatele a dilemata, která tyto nutnosti přináší.

Záznam panelu

Moderátor: Jaroslav Pinkas

Lenka Řezáčová, Střední pedagogická škola a Střední zdravotnická škola Krnov
Historie ve sborovně, na chodbách a v učebnách
V rámci hodin Historického semináře pracuji s žáky na různých ročníkových projektech, jejichž dílčí části prezentují spolužákům formou výstav v prostorách školy. Např. „100 let Československa“, „Jak se žilo před 30 lety", „Můj původ". Nedílnou součástí Historického semináře je práce s rodinnou pamětí - rozhovory s pamětníky o různých tématech, např. o každodenním životě v době normalizace, o bydlení v tehdy typických panelácích, kam se jezdilo na dovolenou, školství apod. V době uzávěrky příspěvků ještě nejsou hotové „Kroniky/Deníky o době uzavřených škol“. Více

Iva Krupauerová, Severočeské muzeum v Liberci, p. o
Moderní dějiny v muzejních programech pro školy
V běžném životě neustále narážíme na emotivní nebo zkratkovitý výklad dějin. Díky své široké pramenné základně mohou paměťové instituce zaujmout ve vysvětlování, co se za takovým výkladem může skrývat, zásadní roli. Problematice, proč jsou některá dějinná témata stále živá, se v našem muzeu v poslední době věnovaly workshopy „Srpen 1968 v Liberci“ a „Konfiskované osudy“. Žáci odkrývali souvislosti vybraných událostí pomocí heuristické metody práce s autentickými prameny a pomocí vlastního prožívání inscenovaných situací. Výsledná zjištění pak společně s lektorkami konfrontovali se současným výkladem daných témat a jejich aktualizací ve veřejném mínění. Kromě ukotvení znalostí o moderních dějinách regionu směřovaly workshopy zejména k rozvoji mediální gramotnosti, kritického myšlení a afektivních dovedností žáků. Zároveň chtěly poukázat na společenský význam plurality výkladů dějin.
Příspěvek reflektuje funkčnost takto postavených workshopů pro žáky 2. stupně ZŠ a studenty SŠ a porovnává efektivitu různých forem výuky (skupinová činnost, diskuze, výklad, názorné pomůcky, autentické prostředí a předměty) při heuristicky postavené práci oproti jejich užití v inscenovaných dějinných událostech. Více

Petr Hudec, Národní památkový ústav
Památková edukace je signálem
Příspěvek se ohlíží za dosavadním, zhruba desetiletým rozvojem památkové edukace v gesci Národního památkového ústavu. Z pedagogického hlediska se jedná o specifický typ mimoškolní výuky nebo volnočasové vzdělávací aktivity, která nejenže probíhá v autentickém historickém prostředí, ale památky a památkovou péči, resp. kulturní dědictví v celé jeho šíři, chápe jako svůj vzdělávací obsah. Od galerijní a muzejní pedagogiky, na kterou navazuje, se liší akcentem na historické prostředí (genius loci) a oproti běžným prohlídkám památek s průvodcem umožňuje větší míru participace účastníků (zážitkové, tvůrčí, smyslové aktivity aj.). V této souvislosti má velký potenciál pro výchovu a vzdělávání veřejnosti i trvalou udržitelnost památkové péče. Vzdor tomu se nedaří památkovou edukaci po vzoru muzejní pedagogiky plošně rozšířit. Příspěvek naznačuje další možný vývoj a namísto dokladů „mrzuté praxe“ předkládá pozitivní příklady. Památková edukace je totiž signálem, nikoliv ozvěnou! Více

Kamil Činátl, FF UK, ÚSTR
Historická gramotnost po česku?
V zahraniční didaktice se prosadily kompetenčně zaměřené přístupy k výuce, které podporují rozvoj historické gramotnosti. Jak tyto koncepty aplikovat v českém kontextu? Příspěvek představuje aktuální světové trendy v historickém vzdělávání a navrhuje jejich možný přenos do zdejšího vzdělávacího prostředí při zohlednění jeho specifik. Více

Bohumil Melichar, Tereza Arndt, ÚSTR
Hmotný artefakt jako klíč k pochopení minulosti
Předměty používané v minulosti jsou autentickým otiskem lidské činnosti. Z toho titulu asi není pochyb o tom, že jim ve výuce historie náleží své místo. Jakým předmětům však vyhrazujeme tento prostor? Jak je vybíráme a co mají našim studentům předávat? Lze je postavit do centra zájmu nebo jsou natrvalo odsouzeny k podpůrné roli ilustrace? Pro zodpovězení těchto otázek je klíčové ohledávat vztahy mezi prameny textového charakteru, didaktickými cíli a vybranými předměty. V praktické rovině se zaměříme na didaktickou práci s takovými typy objektů, jako jsou sochy rudoarmějců, památky dělnického hnutí nebo předměty spojenými s rodišti komunistických funkcionářů. Cílem bude představit možnosti, jak ze zajímavosti na okraji výkladu udělat ústřední téma badatelské výuky moderních dějin. Více

10:00 – 11:30

Krajiny paměti

Místo hraje klíčovou roli při utváření sdílených představ o minulosti. Hmotné památky, prostor města, vesnice či širší krajina zprostředkují příběhy a obrazy, které utvářejí kulturní paměť. Panel zkoumá praktiky spojené s paměťovým užíváním prostoru a zamýšlí se nad možnostmi vzdělávání v krajinách paměti.

Záznam panelu

Moderátor: Kamil Činátl

Lucia Mlynčeková, Alexander Topilin, Hlava V., Slovensko
Oživenie výtvarného umenia verejného priestoru v Trenčíne
V súčasnosti cítime stále väčší tlak na aktívne začlenenie výtvarných diel vo verejnom priestore, pochádzajúcich z obdobia 2. pol. 20. st. skôr, ako všetky zaniknú. Je potrebné diela systematicky mapovať, zhodnotiť a následne revitalizovať. V meste Trenčín majú vysoký potenciál a schopnosť tvoriť tzv. miesto-tvorné lokality, ktoré vznikali prirodzene nielen v okolí kultúrnych centier, sídlisk, v mestských parkoch, školách, ale tiež v samotnom centre mesta. Zoskupenie Hlava V. dôsledne mapuje umelecké diela, pričom intenzívne vníma aj súčasnú situáciu a stav verejného priestoru mesta. V úzkej spolupráci s mestom Trenčín iniciovalo zoskupenie viacero aktivít, ktoré majú za cieľ popularizovať a vzdelávať verejnosť v oblasti umenia vo verejnom priestore, a následne postupne revitalizovať či obnovovať hodnotné výtvarné diela. Na príklade pripravovanej prvej veľkej revitalizácie diela Kubik z roku 1971 rozoberieme dôležité body v procese začleňovania umenia do verejného priestoru súčasnosti. Více

Martina Sedláková, Fakulta architektury ČVUT, Praha
Minulost a artefakty ve veřejném prostoru měst
Přiblížím problematiku „vystavování minulosti“ na příkladech nedávných úprav veřejného prostoru, kde hrají hlavní roli artefakty, které se dovolávají historických událostí či osobností. Výchozím příkladem bude Moravské náměstí. V jeho nově upravené části byly instalovány i výstavy k nedávným výročím a spolu se stávajícími artefakty připomínaly spíše poněkud problematický výstavní prostor než veřejný prostor města. Problematické bylo i setkání různých minulostí v tomto konkrétním prostoru. To ostatně platí na Brněnské artefakty obecně. Kontroverzní jezdecká socha ale i další artefakty na jiných náměstích v Brně se dovolávají jeho historie, jeho vítězných momentů či příběhů slavných osobností. Podobnou taktiku nakládání s historií můžeme nalézt například v Náchodě. Společné všem těmto artefaktům je, že jsou spíše vystaveny ve veřejném prostoru než, že by ho dotvářely. Historické domy či celkový charakter míst i jeho paměť (náměstí, ulic) se stává kulisou pro exhibování těchto artefaktů i minulosti, ke které se vztahují. Ta je zde ale pouhým prostředkem politického spektáklu – marketingu města, který bere „turistický modus“ jako základní pro vnímání města, kde historické události i osobnosti se mění v turistické atrakce. Více

Čeněk Pýcha, ÚSTR
Krajiny paměti a digitální konstrukce prostoru
Sociální média jako např. Instagram dnes výrazně přispívají k vytváření našich představ o místech. Jak v této krajině figurují stopy minulosti? Lze prostřednictvím sociálních médií vzpomínat? V příspěvku nabídnu několik příkladů kulturních praktik (temný turismus nebo urban exploration), v nichž hraje podstatnou roli vizuální kódování sdílené na sociálních médiích a jež vytvářejí specifickou představu o čase v prostoru. Tato vizualita je pak dále remediována (například prostřednictvím populární kultury) a vznikají tak možná vlivnější místa paměti, než ty, o kterých běžně mluvíme v souvislosti s historickým vyprávěním. Více

Kateřina Sixtová, FF UK
Babiččino údolí: krajina paměti v sociálních médiích
Příspěvek se zabývá konfrontací Babiččina údolí jako tradiční české krajiny paměti se současným turistickým provozem, jehož nedílnou součástí jsou také sociální média. Jakým způsobem formují digitální platformy jako Google Mapy, TripAdvisor nebo Instagram identitu Babiččina údolí? Stává se Babiččino údolí díky těmto platformám součástí globálního turismu, nebo zůstává neměnnou národní krajinou? Může být Babiččino údolí místem komodifikace dějin? Více