Dějiny ve veřejném
prostoru III.

Karel Šima – Ústav hospodářských a sociálních dějin FF UK:
„Jako historik vím…“: Populistická historie mezi autoritou vědy a literatury na příkladu života a díla Vlastimila Vondrušky

Rogers Brubaker definoval populistický diskurs na dvou osách – elity vs. lid a naše vs. cizí, což mu umožnilo promítnout do takto vymezeného prostoru aktérské figury, které jsou využívány populistickými politiky a ideology v boji o moc. Rozvrhl tak analytický rámec pro zkoumání populismu, který umožňuje mapovat i způsoby, jakými se utvářejí populistické obrazy dějin. Tvorba a veřejné působení Vlastimila Vondrušky v posledních dvaceti letech představuje výjimečně dobrý příklad utváření populistické historie, a to v kombinaci „minulé současnosti“ (využívání historických analogií pro komentování současných politických otázek) a „současné minulosti“ (zpřítomňování historických obrazů literární formou). Ve svém příspěvku se budu ptát, jak se v takto vymezeném poli utváří vztah autority vědy a literatury a v čem může být nebezpečná populistická historie, která se explicitně nespojuje s vládnoucí politickou mocí, ideologií nebo stranou? Více

Kristina Broučková – Ústav politologie FF UK:
Populismus pražského jara: prázdný signifikant ledna 1968

Zatímco ve veřejné debatě je téměř nemožné hovořit o populismu bez pejorativního podtónu, v debatě akademické patří k pojmům úspěšně unikajícím těm, kteří se jej pokouší definovat. Politický teoretik Ernesto Laclau se s touto prchavostí vypořádal tak, že vyprázdněnost a vágnost, přívlastky s populismem spojované, postavil jako nedílné konstitutivní prvky sociální reality do jádra své teorie populismu.
Bývá-li dnes zdůrazňována role nových médií poskytujících populistickým lídrům platformu pro sebeprezentaci, podobně zásadní význam měla média v období od ledna do srpna roku 1968, v němž požívala nebývalé svobody. Ve veřejném prostoru se mohla objevovat často vágní hesla, jež dovedla spojovat různé aktéry, kteří si do nich projektovali různé významy. Optikou Laclauovy teorie se bude příspěvek věnovat tomu, jak tato hesla pomáhala konstituovat sociální realitu tzv. pražského jara, jejíž vnitřní rozpornost z něj učinila vděčný předmět jak historického výzkumu, tak politiky paměti. Více

Karolína Bukovská – MUSEum+:
NDR jako projekční plocha populismu

Pravicově populistická strana AfD se na německé politické scéně pohybuje od roku 2013. Přestože strana získává hlasy napříč celým Německem, úspěchy zaznamenává především ve spolkových zemích, které byly do roku 1990 součástí NDR. AfD tak zneužívá negativních dopadů znovusjednocení na východ země a inscenuje se jako jediná strana, který reaguje na skutečné potřeby bývalých občanů NDR. AfD ve svých kampaních vytváří paralely mezi současnou Spolkovou republikou a poměry v NDR, varuje před údajným omezováním svobody slova a využívá přitom hesel z období Pokojné revoluce. Část aktérů revoluce se proti tomuto pokřivenému výkladu dějin vymezuje, mezi bývalými disidenty se však najdou i tací, kteří se s hesly a požadavky AfD ztotožňují. Ve svém příspěvku přiblížím problematiku vyrovnávání se s východoněmeckou komunistickou diktaturou v posledních třech desetiletích a pokusím se pojmenovat důvody, proč je NDR zneužívána jako projekční plocha pro program této populistické strany. Více

David Klimeš – Institut komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK:
Utajená minulost: dějiny jako základní tmel konspiračních teorií

Vzestup cirkulace konspiračních teorií odráží aktuální společenské, technologické i politické změny. Z někdejší neorganizované šeptandy během krizových situací se stal záměrný byznys umožněný rozvojem komunikačních technologií. Šíření konspiračních teorií se stalo výdělečnou činností, nástrojem politického boje i účinnou propagandou proti jiným státům.
Dějinné události hrají v konspiračních teoriích zásadní roli: ukotvují je v údajné realitě a slouží jako pojivo kombinace smyšlených a reálných událostí. Na základě analýzy výrazných konspiračních teorií shromážděných projektem Atlas konspirací si příspěvek klade za cíl ukázat „ideálně typické“ příklady zacházení s historickou látkou, aby konspirační teorie získaly na úspěšnosti. Více

Jaroslav Šebek – Historický ústav AV ČR:
Užívání pojmu „fašismus” v souvislosti s válkou na Ukrajině

Válečný konflikt na Ukrajině není jen politickou či ekonomickou a technologickou záležitostí z hlediska použití zbraňových systémů. V masové míře ho doprovází také silný ideologický podtón, který je spojen s masivním překrucováním a zneužíváním historie ve veřejném prostoru k potvrzení a legitimizaci politických cílů ruského agresora. Významnou roli v tom hraje i časté používání slov „fašismus“ a „nacismus“ k označení ukrajinské strany konfliktu. Vzhledem k brutalitě válečných operací se však začaly tyto pojmy používat postupně i k označování ruské armády a celého Putinova vedení.
Pojem fašismus má však v postsovětském prostoru velmi silný symbolický význam a z tohoto důvodu se jeho užívání stalo výrazným mobilizačním faktorem, který má ruské veřejnosti zdůvodnit současnou válku a přispět k semknutí kolem ruského prezidenta, ale také dehumanizovat protivníka a jeho spojence, tedy hlavně západní státy. Více

Josef Řídký– Filozofická fakulta UK:
Co nás může naučit myšlení v dlouhých horizontech?

V příspěvku bych rád představil některé koncepty dlouhého trvání v dějinách a jejich možné užití ve výuce dějepisu i ve veřejné debatě. Nástup globálních dějin v historii jde totiž ruku v ruce s růstem měřítka dějin, s jejich prodlužováním do minulosti i se zvětšováním historického předmětu zájmu. Dnes už je běžné dívat se na soudobé procesy a trendy v horizontu staletí, ba tisíciletí. Koncept deep history ruší hranici mezi historií a prehistorií, big history by ráda integrovala i dějiny vesmíru. Napříště se neřeší dějiny zemí, ale ekonomických světů, kontinentů nebo hyperobjektů. A jsou i historici, kteří tvrdí, že na globální výzvy jako klimatickou krizi nebo růst nerovností mohou odpovědět jenom velké dějiny. Co tyto koncepty nabízejí a čím mohou obohatit historii, debatu o ní i její výuku? Jak se v těchto měřítkách proměňuje identita člověka? Více

Marek Fapšo – Ústav českých dějin FF UK:
Vidět globálně — vidět lokálně. Plánky, mapy a atlasy jako reprezentace paměti a didaktický nástroj

Cílem příspěvku je reflektovat možnosti a limity grafické reprezentace globální a lokální paměti, a to na příkladu nejrůznější místních plánků, větších map i souborných atlasů. Ty všechny umožňují zachytit a vidět svět jak z lokálních, tak i globálních perspektiv. Jsou vždy výsledkem určité konceptualizace světa, respektive našeho vzpomínání na jeho minulost. Podoba těchto map také zásadně předurčuje naše vnímání světa, v němž žijeme, jeho hierarchizace a signifikance. Komparace českých a zahraničních příkladů pak může odkrýt právě tuto konstruovanost a vytvořit prostor pro její další reflexi. V posledních letech pak nelze opomenout obrovský rozvoj nejrůznějších digitálních platforem pracujících s mapovými podklady, včetně zpětně digitalizovaných starých map. Důležitou součástí příspěvku je pak jeho didaktická orientace, tj. poukaz na možnosti využití těchto reprezentací ve výuce dějepisu. Více

Tereza Arndt, Bohumil Melichar – Ústav pro studium totalitních režimů:
Minulost jako nástroj legitimizace politiky komunistických stran a problematické dědictví jejich paměťové politiky

V zemích, kde se komunistická strana chopila moci, dostala státní podporu snaha prezentovat dějiny jako soubor argumentů pro aktuální kroky v domácí i zahraniční politice. Napříč východním blokem vznikala rozsáhlá síť paměťových institucí, které identifikovaly hrdiny a padouchy třídního boje. Tyto příběhy byly vyváženy i za železnou oponu. Socialistická politika paměti zanechala do dnešních dnů v mnoha ohledech problematické dědictví jak v rovině symbolů a narativů, tak v podobě jejich zhmotnění ve formě institucí, pomníků apod. Otázkou zůstává, jak s ním v současnosti naložit. Jako modelový příklad, na kterém budeme analyzovat vznik a vývoj takového institucionalizovaného narativu s mezinárodním přesahem včetně jeho polistopadového opuštění a současné snahy jej smysluplně uchopit, nám poslouží hrdinský kult Julia Fučíka. Prostřednictvím nástrojů public history a muzejních studií představíme možnosti, jak sledovat jeho cestu dějinami i prostorem. Na tomto konkrétním příkladu přiblížíme mechanismus konstrukce dějinných symbolů a jejich osudy po rozpadu východního bloku. Více

Martin Tharp – Fakulta humanitních studií UK::
„Jako rybí kost / v městském hrdle“. Znovuvztyčení Mariánského sloupu v Praze a odkaz českého baroka v globálním rozměru

Příspěvek se zabývá nedávnou kontroverzí o obnovení zbořeného Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí jako pomyslný „svorník“ mezi dvěma otázkami, které se týkají kulturního odkazu baroka v pobělohorských českých zemích. První otázka je zaměřená na české intelektuální dějiny z doby před a po roce 1989, a zvláštní roli katolicismu v disidentském i post-disidentském myšlení jako způsobu odporu nejen k státnímu socialismu ale i k nacionalistickým (protirakouským) interpretacím novodobých českých dějin, pro integraci kulturních, náboženských i dalších rozměrů habsburské minulosti do svobodných poměrů–a jeho proměny ve veřejné sféře v nedávných letech. Druhá otázka bere dosud nedoceněnou roli českého baroka jako součásti celé „kultury první globalizace“, zvláště vysoce nejednoznačného postavení baroka jako nástroje kulturní moci a zároveň součásti identity v Latinské Americe. Více

Marie Gemrichová – Filozofická fakulta UK:
Vyobrazení konfliktu v současném severoirském románu

Severoirský konflikt, ačkoli oficiálně ukončený dohodou v roce 1998, nadále ovlivňuje komunity v dané provincii, stejně jako současnou fikci, která z ní pramení. Autoři románů se ve svých textech nadále zabývají odkazem násilí a individuální a komunitní pamětí na něj. Knihy jako Mrazivá hlubina (2012) Adriana McKintyho a Mlíkař (2018) Anny Burnsové se vrací do prostředí konfliktu a usilují o uspořádání a objasnění skutečných i smyšlených událostí z doby konfliktu. Samotné vypravování tak vytváří formu individuální a komunální identity, jak přímo v románech, tak pro publikum v provincii i mimo ni, jelikož je to právě vypravování nebo uspořádání jednotlivých událostí do většího celku, které umožňuje jedincům chápat dění okolo sebe. Jaký obraz historických událostí druhé poloviny 20. století je tedy v románech vykreslen a jaký „narativ” konfliktu vytvářejí? Konfrontují nedávnou minulost, nebo jsou jejich vyprávění naplněna (jako v dřívějších textech na přelomu století) mezerami a tichem? Více

Kamil Činátl – Ústav českých dějin FF UK:
Minulost v současné literatuře

Příspěvek se zaměří na dlouhodobou konjunkturu románů s historickou tematikou. Na několika konkrétních případech zmapuje recepční pole literárních obrazů minulosti a pokusí se popsat dominantní postupy zpřítomňování minulosti prostřednictvím románu. Současné formy zvýznamňování historie srovná se starší literární produkcí, aby osvětlil diachronní dynamiku vývoje literatury jako specifického média paměti. V rámci srovnání české literatury se světovou prozkoumá prostupnost globálních a lokálních trendů v současné paměťově orientované literatuře. Více

Michal Sklenář – Ústav pro studium totalitních režimů:
Svrchní a spodní proudy Bílé Vody. Topoi, církev a její dějiny v románu Kateřiny Tučkové

Ačkoliv má v České republice organizovaná religiozita složité postavení, církev a její dějiny zůstávají ve veřejném prostoru předmětem zájmu. Dokladem této skutečnosti je rovněž román Kateřiny Tučkové Bílá Voda. Příspěvek se zaměří na knihu, která v českém prostředí rezonuje a získala si oblibu, ze tří pohledů. Stručně naznačí obsah a hlavní dějové linie. V centrální části román analyzuje z hlediska církevních dějin a vlivu na jejich výklad. A konečně propojí některé prvky publikace s globálním kontextem a aktuálními trendy. Vystoupení označí možné zdroje popularity Bílé Vody a popíše nové uchopení kontinuálně zkoumaných témat, např. perzekuce řeholních sester po roce 1950, včetně problematických prvků autorčiných postupů. Více

Klara Kohoutová – Spoločenskovedný ústav CSPV SAV:
Luník IX – ukrytá paměť

O Luníku IX, největším romském osídlení na Slovensku, se mnoho hovoří — většinou negativně v médiích. Sídliště vzniklo na přelomu 70. a 80. let minulého století, v tom čase v Československu platil tzv. čtyřprocentní zákon, jehož Hlava V pojednávala o obstarávání uměleckých děl ve veřejném prostoru a zabezpečovala před sametovou revolucí integraci umění do veřejných míst. To se ale v případě Luníku IX, jako jediného košického sídliště, jednoduše neuskutečnilo. První umělecká díla se na sídlišti objevila až v roce 2011, do té doby byl Luník IX co se umění týká „nahý“. Proč tomu tak bylo? Cílem příspěvku je představit nejpravděpodobnější scénáře výše uvedené situace skrze orálně-historický výzkum, představit nově zasazené umění na sídlišti a poukázat, jak se paměť skrze nově vzniklá místa paměti přenáší, jaké odkazy tato místa paměti nesou a co se s nimi děje dále. Více

Erika Mészárosová – Fakulta výtvarných umění VUT v Brně:
O ženách na ktoré zabudla história. O ženách ktoré bojovali za vlasť. O ženách ktorým vzdávam hold

Keď ide o Slovenské národné povstanie, väčšina z nás si predstaví mužov partizánov, bojovníkov so zbraňou v ruke. No málokomu príde na um, že do Povstania sa zapojili aj ženy. Výskum Ženy v Slovenskom národnom povstaní búra stereotypy vnímania vojny. Poukazuje na účasť žien, ich rôznorodú činnosť v odboji a emócie, ktoré prežívali. Projekt prostredníctvom tvorby efemérnych pamätníkov, ktoré môžu mať neskulptúrny charakter, vzdáva hold priamym účastníčkam Povstania, ktoré mi osobne vyrozprávali skúsenosti s bojom proti fašizmu. Organizujem angažované happeningy vo verejnom priestore na konkrétnom mieste, kde sa odohral príbeh ženy z môjho historického výskumu. Tlmočím dejiny do súčasnej vizuálnej podoby. Prepájam umelecký výskum s historickým, pričom využívam metódu oral history. Hľadám ženy, ktoré vykonávali často „drobné“ podporné práce, bez ktorých by však Povstanie nebolo možné uskutočniť. Lebo aj ženy tvorili a tvoria naše dejiny! Více

Tereza Arndt – Ústav pro studium totalitních režimů:
Neklid a svoboda: počátky land artu v souvislosti s ekologickým hnutím v Československu

Na konci 50. a během 60. let se v Československu začalo pomalu ustanovovat hnutí, které bychom dnešní terminologií pojmenovali jako ekologické. V tehdejší společnosti se však toto označení nepoužívalo (neexistovalo), stejně tak např. životní prostředí. Ochrana přírody nicméně fungovala i bez pojmosloví – byla založena na snaze krajinu poznat a porozumět ji. Ve stejném období se v československém undergroundu objevují land artové akce, happeningy a performance v přírodě, otevřeném prostoru, mimo galerie a muzea. K prolnutí těchto dvou oblastí došlo v roce 1981 při výstavě organizované Vladimírem Muzičkou v dolu Nelson u Duchcova. Je možné vysledovat další obsahové souvislosti i v předchozích letech? Byly v land artu vůbec ekologické aspekty přítomny? O čem vypovídal československý land art směrem k dobové společenské atmosféře? Kromě zmiňované výstavy bude příspěvek pracovat s tvorbou Zorky Ságlové nebo Eugena Brikcia a možnými paralelami do současnosti. Více

Filip Liška – Filozofická fakulta UK:
Na Měsíc a ještě dál: historické eventy ve veřejném prostoru

Můj příspěvek vychází z vlastní zkušenosti při tvorbě eventu Moon50: Zpátky na Měsíc, který připomínal výročí 50 let od přistání člověka na Měsíci pomocí videomappingu na Žižkovské věži. Podobných happeningů s historickou tématikou se ve veřejném prostoru objevuje celá řada. Proto se zabývám touto relativně novou praxí „historických eventů“ a na řadě příkladů (Den veteránů Paměti národa, Korzo Národní, Slavnosti svobody Plzeň, Milada70: Zavražděna komunisty nebo Zvon #9801) ukazuji, jak tyto eventy pracují s historickou látkou ve veřejném prostoru, jak využívají digitálních technologií a jak pracují s didaktickým potenciálem podobných akcí.
Právě event Moon50 v mém příspěvku zaujímá přední místo, se kterým mám za sebou vyjma analytického rozboru také přímou zkušenost z jeho tvorby. Zároveň tento event velmi dobře ukazuje globální dimenzi paměti. Produkce eventů pracují s postmoderními a intertextovými postupy, které vzpomínání do značné míry ještě více kontextualizují a globalizují. Více

Tomáš Arnold – Katedra výtvarné výchovy PdF UP/Pevnost poznání – Centrum popularizace PřF UP:
„Na pomezí hry – filmu – rozšířené reality“. Muzeum nové generace jako činitel utváření národní identity

Organizace Post bellum v roce 2022 posunula pole své působnosti ve veřejném prostoru vybudováním prvního Institutu Paměti národa – Muzea nové generace v Pardubicích, které by mělo brzy následovat zbudování institutu podobného formátu v Olomouci a časem i v Brně. Prozatím byla v Olomouci představena alespoň krátkodobá audiovizuální instalace. Příspěvek komparuje obě výstavní situace z hlediska muzejní edukace, metod a prostředků didaktiky dějepisu, a zejména užití digitálních technologií, které jsou pro marketingovou stránku projektu klíčové a odkazují mimo jiné k Muzeu nové generace ve Žďáru nad Sázavou. Více

Andrea Průchová-Hrůzová – Ústav pro soudobé dějiny AV ČR:
Kurátorství digitální vizuální historie: Nástroje, možnosti a nástrahy

Příspěvek se zabývá digitální prezentací kulturního dědictví, konkrétně pak fenoménem výstav vytvářených pro digitální prostředí. Na základě zkušenosti s tvorbou výstavy Frames of Reconstruction (září 2022), jež je výstupem badatelského projektu Visual Culture of Trauma, Obliteration and Reconstruction in Post WWII Europe, reflektuje médium virtuální výstavy ve třech hlavních rovinách. V prvním ohledu se prostřednictvím teoretického rámce digitální paměti a digitalizace kulturního dědictví zabývá otázkou vstupu vizuální historie do komunikace s laickou veřejností a nastiňuje očekávání spojovaná s tímto pohybem. Za druhé problematizuje roli badatele, jenž se mění v kurátora a tematizuje způsoby jeho vztahování se k pramenům, zejména v oblasti jejich narativizace, simplifikace a kontextualizace. V posledním bodě se příspěvek zabývá konkrétními technickými nástroji, jež prostředí digitálních výstav nabízí, a tím, jak mohou být využity k realizaci badatelských a kurátorských strategií. Více

Vojtěch Kessler, Jan Bouška – Historický ústav AV ČR:
Databáze dějin všedního dne jako nástroj ve výuce moderních dějin

Cílem příspěvku je nastínit možnosti využití specializované digitální sbírky ego-dokumentů při Historickém ústavu AV ČR s názvem Databáze dějin všedního dne v rámci výuky dějepisu. Díky rozsahu sbírky je na jejím podkladu možné vytvořit reprezentativní a „typologické“ textové vzorky coby podklady a nástroje nejen na zpestření výuky, ale také na tvorbu metodické koncepce výuky při využití dotyčných pramenů k dějinám každodennosti, vycházející z aktivizačních metod a principů konstruktivistické didaktiky v duchu kanadského konceptu historického myšlení, tzv. Big Six. Výsledkem tak není jen prosté ilustrativní osvěžování nereflektovaného kumulování a replikace faktografie, nýbrž analýza konkrétních zdrojů, jejímž očekávaným výsledkem je kultivace tzv. historické gramotnosti. Na základě reflexe pilotních výukových hodin dějepisu na ZŠ, SŠ a SOŠ a metodického semináře na FF UK včetně zpětných vazeb bychom rádi představili možnosti využití specializované databáze k výuce. Více

Dagmar Erbenová – První české gymnázium v Karlových Varech:
Kurátoři v akci aneb jak bych to udělal(a) já

Příspěvek bude vycházet z projektu realizovaného v rámci semináře z dějepisu 3. ročníku a klade si za cíl shrnout nejen žákovské výstupy, ale na jejich základě se pokusit představit možné odpovědi následující otázky: Jakým způsobem lze využít a vystavovat artefakty bývalých stranických muzeí, které spravuje Národní muzeum, a to pohledem jedné z cílových skupin, tj. mladé generace? Je to jen nepotřebné haraburdí nebo výzva, jak se podívat zpět a pokusit se jejich prostřednictvím o interpretaci minulosti? Může se význam artefaktů měnit a jak? Existuje pouze jedna nebo více interpretačních verzí, a která je ta správná? Více

Jaroslav Najbert – Gymnázium Přírodní škola/Ústav pro studium totalitních režimů:
Je kolonialismus také český problém? Postkoloniální čtení expozice Náprstkova muzea v dějepisném vyučování

Kritická reflexe kolonialismu je součástí historické kultury v zemích západní Evropy už řadu let. Zcela aktuálním společenským tématem se stala v souvislosti s hnutím Black Lives Matter. Na rozdíl od zemí s významnou imperiální minulostí nevzbuzuje toto téma v českém kontextu výrazné kontroverze. O to větší výzvou je pro oborovou didaktiku dějepisu nalézání přístupů, jak téma zapojit do narativu českých dějin s ohledem na zásady konstruktivistického učení. Jak zohlednit etický rozměr koloniálního dědictví a konstruovat jeho význam jako relevantního problému, aniž bychom sklouzli k moralizujícím ponaučením z dějin? Příspěvek reflektuje pokus o aplikaci postkoloniálních přístupů v konkrétní střední škole a paměťové instituci – v pražském Náprstkově muzeu, ve kterém skupina studentů a studentek Gymnázia Přírodní škola kriticky četla stávající expozici Kultur Austrálie a Oceánie, seznamovala se s českými cestovateli a odpovídala na otázku, zda je kolonialismu také český problém. Více

Čeněk Pýcha, Václav Sixta – Ústav pro studium totalitních režimů:
„Česká” krajina antropocénu v paměťové a didaktické perspektivě

Globálně šířené obrazy antropocénu získávají v českém prostředí historický kontext. Obrazy krajiny přetvářené člověkem nejsou v tuzemsku ničím novým. Ať již jde o oficiální sebeprezentaci socialistického Československa nebo o dobové umělecké či společenskokritické projekty. Ve svém příspěvku se zaměříme právě na interakci starších rámců paměti spojených s dolováním krajiny se současnou antropocénní perspektivou. Jsou historizující významy poničeného a opuštěného prostředí součástí nově utvářené krajiny antropocénu, nebo se s ní dostávají do střetu a latentní konkurence? Jak toto sousedství může ovlivnit integraci antropocénní perspektivy do školní výuky? Zdrojem pro analýzu jsou kromě výše naznačených vrstev paměti i současná popkulturní díla. Didaktická část příspěvku pak čerpá ze zkušeností s vývojem aplikace HistoryLab a badatelské učebnice soudobých dějin. Více

Julie Šormová – Filozofická fakulta UK:
Seriály a výzva prezentismu

Na konferenci představím výsledky výzkumu své diplomové práce. Věnuji se v ní prezentismu a hledám způsoby, jak s ním pracovat v dějepisném vzdělávání. Zkoumání prezentismu je v této době podstatné pro pochopení způsobu, jakým se společnost vztahuje k minulosti a pro nalezení lepšího způsobu komunikace mezi ní a historiky / didaktiky.
Ve svém příspěvku představím prezentismus z pohledu současné světové didaktické komunity. Dále uvedu specifikum českého náhledu, který je ovlivněn možností sledovat konkrétní projevy prezentismu v dějepisné vzdělávací aplikaci HistoryLab. V centru mého zájmu stojí projevy prezentismu v popkultuře, konkrétně v seriálech nejrozšířenější streamovací platformy Netflix. Podobu prezentistického myšlení ilustruji na hojně sledovaném a kontroverzním americkém seriálu Bridgerton. Nabídnu také možnosti, jak s těmito projevy dále pracovat. Seriál poslouží jako ukázka výzvy, kterým může čelit například učitel dějepisu při snaze pojmenovat projevy prezentismu. Více

Radmila Švaříčková-Slabáková – Univerzita Palackého v Olomouci:
Narativ, zvuk a emoce v muzeích druhé světové války v transkulturní perspektivě

Jaká je role zvuku v současných muzeích 2. světové války? Jak se zvuk podílí na šíření narativu 2. světové války, na upevňování či rozvolňování národní paměti? Jaká je obecně úloha smyslů v popularizaci historických témat?
Příspěvek bude vycházet z analýzy zvukových prostředí stálých expozic dvou významných muzeí 2. světové války, Muzea Slovenského národního povstání v Banské Bystrici a Muzea druhé světové války v polském Gdaňsku. Bude pátrat po tom, jak se v těchto muzeích projevil obrat ke smyslům, konkrétně jak se zvuky vztahují k nadnárodním a transkulturním pamětím, jak je modifikují a proměňují. Metodologie výzkumu je založena na konceptu audionaratologie, která vnímá zvuky jako osobité narativy nesoucí význam. Důraz bude kladen na fluiditu zvukových krajin, snadno překračujících národní hranice a na dopad zvukových narativů na návštěvníky muzeí. Sluch bude vnímán jako důležitý smysl, bez něhož by byl narativ expozic ochuzen, především z hlediska emočního dopadu na návštěvníky. Více

Marta Harasimowicz – Ústav českých dějin FF UK:
Mem jako partyzánská píseň. Hrdinské narativy ve válečném folkloru včera a dnes

Jak píše Raoul Girardet, politický mýtus v sobě spojuje objasňovací funkci ve vztahu k fenoménům současnosti i mobilizační úlohu. Jeho síla se bezesporu s největší naléhavostí projevuje během extrémních dějinných události.
V souvislosti s válkou na Ukrajině se často hovoří o zdánlivě bezprecedentní vernakularizaci jejího veřejného obrazu, který se ke globální veřejnosti dostává prostřednictvím sociálních sítí a s nimi spojených žánrů – včetně těch velmi triviálních. Ve skutečnosti jsou tyto projevy další reinkarnací válečného folkloru a často reprodukují kulturně zakořeněné toposy a archetypy, které můžeme najít i ve folklorních projevech spojených s minulými válkami.
Příspěvek se zaměří na analýzu hrdinských narativů reprodukovaných v internetové kultuře v souvislosti s válkou a jejich zasazení do širšího diachronního kontextu válečného folkloru. Pokusíme se na tyto motivy podívat optikou politického mýtu a zamyslíme se nad funkcemi válečného folkloru i jeho podobami včera a dnes. Více

Pavel Petric – Ústav českých dějin FF UK:
Počítačové hry ve výuce dějepisu

Počítačové hry se staly každodenní součástí života žáků základních, středních ale i vysokých škol. Slouží jako běžná výplň volného času a jako možnost odreagování. Velkou část těchto her tvoří hry s historickou tématikou, přičemž nejsou omezeny ani žánry. Domovem historických počítačových her je však neoddiskutovatelně žánr her strategických. Příkladů je zde mnoho a každý se s nějakou počítačovou hrou s historickou tématikou setkal. Historické počítačové hry mají také výrazný dopad na vnímání dějin. Žáci se mnohdy s počítačovými hrami s historickou tématikou setkávají dříve než se školním dějepisem. Hry tedy utvářejí pohled a názor žáků na historii samotnou, určují jejich zájem nebo případný nezájem o tento předmět. Výuka by tedy měla toto médium reflektovat a snažit se ho nějakým způsobem začlenit.
Na začátku svého příspěvku bych se zaměřil na zhodnocení odborného historického výzkumu o počítačových hrách, jejich reflexi v české historické obci (např. texty Jana Kramera, Ivana Šedivého či Tomáše Mikesky). Zda jim je věnována dostatečná pozornost. Ve druhé části svého příspěvku bych se zaměřil na vzdělávací aspekt her. Zda mají hry skutečně didaktickou využitelnost a mohou být přínosné při výuce dějepisu. Dále bych představil návrhy na různé možnosti zapojení počítačových her do výuky dějepisu Více

Martin Krsek – Muzeum města Ústí nad Labem:
Paměti z karantény

„Kvůli koronaviru nemůžete ven? Skříně už máte třikrát přerovnané? Pište paměti!“ S touto výzvou oslovilo v dubnu 2020 Muzeum města Ústí nad Labem seniory izolované karanténními opatřeními v první vlně pandemie Covid 19. Průkopnická kampaň sklidila mimořádný ohlas. Zajistila po patnáct týdnů povzbudivou náplň do omezených životů jak autorům, tak i desetitisícům čtenářů muzejního facebooku a webu. Přispěli i rodáci ze stejně postiženého Německa. Senioři se podělili o vzpomínky na válečné osudy, odsun a osídlování pohraničí, pašování, zahradničení, sport nebo underground. Unikátní kampaň by letos mělo završit knižní vydání sesbíraného materiálu obohaceného o řadu nepublikovaných bonusů. Kniha nemá jen ambice shrnout zaslané vzpomínky, zároveň se stane mementem mimořádné doby, v níž kampaň probíhala. Ponese podtitul "Válka, odsun, normalizace vs. covid-19", aby zasadila „éru koronavirovou“ do kontextu životů generací 20. a 21. století. Více

Ivana Dendys – Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave:
Propaganda a fake news v dejepisnej výučbe

Propaganda a fake news sú súčasťou života ľudstva už od dávnych čias. Do pozornosti spoločnosti sa však dostávajú najmä v súvislosti s historickým dianím v 20. storočí s presahom do 21. storočia, resp. v kontexte udalostí rezonujúcimi súčasnou spoločnosťou. Cieľom príspevku je preto priblížiť nielen stručný historický vývoj, techniky a prostriedky týchto fenoménov, ale poukázať najmä na didaktické možnosti ich uchopenia v procese dejepisnej výučby. Súčasťou príspevku je tiež projekcia vyučovacích aktivít na príklade práce s tlačou, plagátom či filmom, ktoré sú založené na princípoch konštruktivistickej pedagogiky a kritickej analýze materiálov. Propaganda a fake news predstavujú problematiku, s ktorou sú dnešní žiaci a študenti konfrontovaní na dennodennej báze, preto je na mieste, aby sa v procese školského vzdelávania učili, ako s nimi kriticky pracovať. Na to dokážu veľmi efektívne poslúžiť práve príklady z histórie, prostredníctvom ktorých môžeme vidieť, kam nekritické preberanie starostlivo vyberaných informácií a podsúvanie jednostranných názorov dokázalo spoločnosť priviesť. Více

Michal Stehlík – Národní muzeum / Ústav českých dějin FF UK

Iveta Coufalová – redakce časopisu Dějiny a současnost

Milena Bartlová – Katedra teorie a dějin umění UMPRUM